V komunistické společnosti, jak ji Lenin pojímal, měl mít každý právo uspokojit své potřeby. Za deset až dvanáct let  zemi, kde měl vládnou blahobyt, zachvátil hladomor, jemuž padly za oběť miliony obyvatel. Další miliony zahynuly proto, že odmítaly nebo dokonce jen neprojevily dostatečné nadšení pro neuskutečněnou, protože neuskutečnitelnou vizi . (...)  Navzdory všem neblahým skutečnostem se budou objevovat nové utopické projekty. Člověk touží žít v lepším, spravedlivějším, laskavějším světě, a proto je připraven znovu a znovu podléhat lákavým slibům zločinců,politických či náboženských snílků, kteří mu jej slibují, ať už na nebi nebo v zemském ráji, v obou případech však na věčné časy.

 Jen příznačné, že obě mocné ideologie dvacátého století byly ateistické a hlásily se k vědeckým či spíše pseudovědeckým teoriím; přitom v podstatě vykazovaly všechny znaky náboženské víry, a jistě i proto v prvních chvíli fascinovaly miliónové zástupy vzdělaných i nevzdělaných.